Pokud vám zbyly v rozpočtu, jakémkoliv, nějaké peníze, pravděpodobně to máte již za sebou, protože do konce tradičního fiskálu shodného s tím kalendářním rokem již mnoho nezbývá. Ano, řeč je o vytvoření rezervy, respektive „vyčerpání“ přidělených prostředků.
Každý ví, že pokud nevyčerpá přidělené prostředky, je mu v tradiční korporaci odměnou jejich snížení, v tom lepší případě ponechání stejného budgetu. Ne, že by člověku firma převedla to, co uškudlil do dalšího roku, to by bylo přece nesystematické. Tradičním důvodem je managerská slepota, kdy nějaký génius z finančního, aby obhájil existenci jeho systematizovaného tabulkového místa, vrhne do vypracování různých grafů, poukazujících jak strašně se utrácí, jak se nehospodaří, a nebýt jeho, firma by již byla dávno „zu grunt“. Tenhle dáreček se obvykle vydá jednoduchou cestou – srovnávání plánovaných výdajů, nikoliv těch reálných. A tak byste se příští rok dozvěděli, že když jste minulý rok měli rozpočet 100, tak proč najednou máte mít 120? To, že jste utratili 80 a těch dvacet potřebujete až na leden/únor, nikoho nezajímá. Podobných nesmyslů ve své praxi najde každý spoustu.
Východiskem z nouze je samozřejmě vyfakturování zbylých prostředků přes spřátelenou firmu nebo dodavatele. Tomu je samozřejmě jedno, že mu nyní pošlete dvacku, kterou vám vyfakturuje za běžnou činnost provedenou ještě ve stěžejním fiskále – ideální jsou konzultace, realizace marketingových kampaní apod. s tím, že prostě práci odvede až příští rok, kdy tedy jaksi nebude nic fakturovat. Samozřejmě to nedělá zadarmo, nějaká odměna za prokázání této „finanční“ služby by mu měla i tak náležet, ale nemůže to být samozřejmě nadstřelené, protože to by neprošlo firemní kontrolou.
Pokud jste v tomhle úplný zelenáč, zeptejte se zkušenějšího podnikového nindži, co s tím. Vodítkem pro vás mohou být i fakturace vašeho předchůdce nebo kolegů z okolních oddělení. Zvláště markeťáci by bez čachrovaní s budgety napříč fiskály nemohli přežít. Ale to třeba v nadnárodní korporaci nevysvětlíte.
Důležité je ovšem mít na paměti, že v případě takových fakturací se ocitáte na šikmé ploše. Z hlediska auditu jde o klasický „fraud“, kdy platíte za službu, o které víte, že nebyla vykonána. A není zde rozhodující, že vykonána bude, protože nemůžete mít 100% jistotu – to skutečně nejde, protože smlouvu na tenhle postup nemůžete uzavřít. Kromě toho, že vám to nedovolí firma, cukatůru dostává i finanční úřad – mechanismus „ulejvky“ je totiž v podstatě stejný jako řetězové obchody. Dobrá zpráva je, že tohle porušení pravidel se obvykle vyřeší interně, protože všichni vědí, že se to děje, ale nikdo to oficiálně nemůže schválit. Spíše dostanete za ucho, že se vám to nepodařilo lépe zamaskovat a auditor si toho všimnul.
V každém případě se v tomto ohledu vyhněte novému dodavateli. Kde se vzal, tu se vzal koncem roku nový skvělý dodavatel – tohle vám nikdo nesežere. A hlavně, proboha ať to není nikdo z rodiny nebo blízkých přátel. Tam si skutečně zaděláváte a to, aby si tvorbu polštáře někdo vysvětlil jako skutečnou zpronevěru.